MÍSTO PRO ROZVOJ VAŠICH DIGITÁLNÍCH DOVEDNOSTÍ

DigiPrůvodce / Práce z domova pro firmy i jednotlivce / Personalista / Práce z domova a zákoník práce

Práce z domova a zákoník práce

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn
Přečtěte, jak je práce z domova zakotvena v českém právu.
 

Zákoník práce upravuje práci z domova v jediném ustanovení § 317, a to pouze pro případy zaměstnanců, kteří nepracují na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonávají sjednanou práci v pracovní době, kterou si sami rozvrhují. Zákoník práce přitom nepoužívá ani pojem „práce z domova“, ani žádné zvláštní označení pro zaměstnance, kteří vykonávají práci z domova, resp. mimo pracoviště zaměstnavatele. V souvislosti s úpravou obsaženou v § 317 zákoníku práce se nicméně vžil pojem „domácký zaměstnanec“. 

Aby mohla být zvláštní úprava § 317 zákoníku práce aplikována na vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, musí být splněna tato dvě základní kritéria:
–    zaměstnanec nepracuje na pracovišti zaměstnavatele;
–    zaměstnanec si sám rozvrhuje pracovní dobu.
Ustanovení § 317 zákoníku práce proto nelze aplikovat na případy práce z domova, při kterých je zaměstnanec povinen dodržovat pracovní dobu určenou zaměstnavatelem. 

Příklad:
Radek je IT specialista a pracuje pro českou pobočku nadnárodní společnosti. Radek spravuje IT systém zaměstnavatele na dálku, prostřednictvím on-line připojení, díky kterému je schopen řešit převážnou většinu pracovních úkolů z domova u pracovního PC. Pracovní dobu si Radek rozvrhuje sám, podle svých potřeb. Na pracoviště zaměstnavatele dochází jen v případě potřeby. Radek je domáckým zaměstnancem ve smyslu ust. § 317 zákoníku práce.
 

Zvláštní povaha práce domáckých zaměstnanců podle ust. § 317 zákoníku práce s sebou nese tato specifika:

1)    Na domácké zaměstnance se nevztahuje právní úprava zákoníku práce ohledně rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.

Právě proto, že domácký zaměstnanec si sám určuje počátek i konec pracovní doby, nepodléhá rozvrhu pracovní doby určené zaměstnavatelem. To ovšem neznamená, že by zaměstnanec nemusel dodržovat týdenní pracovní dobu sjednanou ve smlouvě. Ať už se jedná o plný nebo částečný pracovní úvazek, domácký zaměstnanec jej musí odpracovat.

Domácký zaměstnanec se rovněž nemůže domáhat zákonných záruk stanovených zákoníkem práce na ochranu zaměstnance v případě prostojů a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy. Je zřejmé, že zaměstnavatel nemůže nést odpovědnost a ani nijak ovlivnit překážky v práci tohoto druhu, které se objeví u zaměstnance doma.

Příklad: 
Zdeněk pracuje z domova jako technický poradce. Pracuje na počítači s dálkovým přístupem do interního systému zaměstnavatele. V ulici, ve které Zdeněk bydlí, došlo v důsledku havárie k několikahodinovému výpadku elektřiny, který Zdeňkovi znemožnil pracovat. Doba, po kterou byl Zdeněk nucen přerušit práci, nebude zaměstnavatel nijak kompenzovat. Pokud se Zdeněk se zaměstnavatelem nedomluví jinak, bude muset Zdeněk chybějící hodiny napracovat ve svém volném čase

Zákonné důsledky ostatních překážek v práci na straně zaměstnavatele, jako např. snížení odbytu či organizační překážky, však na domáckého zaměstnance nedopadají. Zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci po celou dobu trvání pracovního poměru práci v rozsahu sjednané pracovní doby, bez ohledu na to, zda zaměstnanec pracuje z domova, či ne. V případě, že u zaměstnavatele dojde k poklesu odbytu, nemohou být při rozdělování práce upřednostňováni zaměstnanci pracující na pracovišti na úkor domáckých zaměstnanců.

2)    Zaměstnavatel musí domáckému zaměstnanci určit předem rozvržení pracovní doby do směn (tzv. fiktivní rozvrh směn), podle kterého se mu pak bude vyplácet náhrada mzdy při pracovní neschopnosti nebo karanténě podle § 192 zákoníku práce.

Domácký zaměstnanec má, stejně jako ostatní zaměstnanci, právo na náhradu mzdy v případě nemoci nebo karantény. Jelikož si však sám rozvrhuje svou pracovní dobu, nelze z pohledu zaměstnavatele jednoznačně určit, do kolika směn nemoc zasáhla a za jak dlouhou zmeškanou pracovní dobu by tedy měla být poskytnuta náhrada mzdy. Z tohoto důvodu je zaměstnavatel povinen předem určit rozvrh směn domáckého zaměstnance pro účely náhrad (tzv. fiktivní rozvrh směn). Fiktivní rozvrh směn musí vždy odpovídat sjednanému úvazku. 

Příklad:
Anežka pracuje z domova na poloviční pracovní úvazek (20 hodin týdně). Pracovní dobu si rozvrhuje sama podle svých potřeb a mnohdy pracuje i o víkendech. Pro účely náhrad za nemoc jí zaměstnavatel stanovil rozvrh směn takto: PO‒PÁ, 8‒12 hod. Anežka onemocněla a byla celý týden v pracovní neschopnosti. Náhrada mzdy jí byla poskytnuta za 5 pracovních dnů, do kterých nemoc dle fiktivního rozvrhu směn zasáhla. 

3)    Domáckému zaměstnanci přísluší náhrada mzdy pouze při některých důležitých osobních překážkách v práci podle nařízení vlády č.  590/2006 Sb. 

Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, výslovně uvádí osobní překážky v práci, které se vztahují na domácké zaměstnance a za které přísluší náhrada mzdy. Jedná se o svatbu, úmrtí v rodině a přestěhování zaměstnance v zájmu zaměstnavatele. V těchto třech případech má domácký zaměstnanec právo na poskytnutí volna v rozsahu stanoveném nařízením vlády a tomu odpovídající náhradu mzdy. Poskytování náhrady mzdy se pak bude opět řídit podle fiktivního rozvrhu směn domáckého zaměstnance, který zaměstnavatel pro tento účel určí (viz výše pod bodem 2).

Na domácké zaměstnance se naopak nevztahují překážky z důvodu návštěvy lékaře, pracovnělékařské prohlídky, přerušení dopravního provozu (zpoždění hromadných dopravních prostředků), narození dítěte, doprovodu rodinného příslušníka k lékaři, pohřbu spoluzaměstnance a hledání nového zaměstnání. Tyto překážky v práci si musí domácký zaměstnanec vyřešit sám v rámci svého volna.

4)    Domáckému zaměstnanci nepřísluší mzda, plat nebo náhradní volno za práci přesčas, ani mu nepřísluší náhradní volno nebo náhrada mzdy či příplatek za práci ve svátek.

Vlastní rozvrhování pracovní doby s sebou nese i to, že domácký zaměstnanec často vykonává práci mimo rámec běžné pracovní doby, např. ve večerních či nočních hodinách, o víkendech či o státních svátcích. Podle zákoníku práce nemá domácký zaměstnanec právo na náhradu mzdy a příplatek za práci přesčas (příp. náhradní volno za práci přesčas), ani na náhradní volno a příplatek za práci ve svátek. Co se týče ostatních příplatků – tj. příplatek za noční práci a příplatek za práci v sobotu a v neděli, bude záviset na tom, jak se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou. Pokud zaměstnavatel domáckému zaměstnanci udělí výslovný souhlas s noční prací a s prací o víkendech, bude mít domácký zaměstnanec právo na tyto příplatky. 

POZOR!  Na zaměstnance pracující v noci se vztahují zvláštní povinnosti zaměstnavatele k zajištění ochrany bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (Viz bod Jak zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci z domova?)  

TIP: Při úvahách o formě a podmínkách práce na dálku nezapomeňte zvážit, zda si bude zaměstnanec rozvrhovat pracovní dobu sám, či zda bude dodržovat pracovní dobu, která je určena pro ostatní zaměstnance. Vyhnete se tak nejistotě ohledně aplikace zvláštní úpravy § 317 zákoníku práce.