Rovnováha pracovního a osobního života

„Nejtěžší je najít si režim – kdy pracovat a kdy ne.“ Richard, IT specialista  

O konceptu WLB (Work and Life Balance) je v posledních letech ve světě práce hodně slyšet. Jde vlastně o to, abychom si užívali života na všech frontách. To znamená, že v práci odvádíme co nejefektivnější výkon tak, aby nás to bavilo. Naopak když nepracujeme, tak jsme doma přítomni celým svým „Já“ – jsme partnerem či partnerkou, mámou či tátou, jíme, milujeme a meditujeme, aniž bychom přitom přemýšleli o tom, jak vyprojektovat potrubí. Při práci z domova je to o to horší, že se hranice mohou rozostřovat. Může se stát, že se sami sebe ptáme, kdy vlastně pracujeme a kdy už ne.

Další výzvou je kontakt se svým okolím. Pokud zjistíte, že se váš každodenní život skládá z cyklu „vstanu, pracuju u počítače, něco si ohřeju, pracuju a jdu spát“, je dobré tento cyklus obohatit. Strážců majáku, kteří dlouhodobě vydrží bez lidí, zase není tak mnoho. 

TIP: Čas pracovat, čas k odpočinku. Pečlivě si oddělte čas k práci od času, kdy nepracujete. Po nějaké době se naučíte hodit pracovní úkoly „za hlavu“ a přeladit do jiné role.

„Musíš umět začít a umět přestat – třeba já jsem si bral práci na dovolenou.“ Rudolf, překladatel    

Je pochopitelné, že to nesmíte přehnat – jinak se dostanete do role pohodového rentiéra a vaše práce beznadějně utrpí. Ne nadarmo mluvíme o rovnováze pracovního a osobního života. 

„Dnů, kdy to člověk hodí za hlavu, nesmí být moc.“  Ema, administrativní pracovnice  

TIP: Přelaďovací rituál. Zkuste si najít nějaký rituál, který vám umožní přeladit se do pracovní role a zpátky. Může zahrnovat třeba přípravu kávy, zaujetí pozice u počítače nebo naopak u knížky v obýváku. Může se jednat i přímo o regulační techniku – duševní cvik, kterým se úmyslně přeladíte z jedné role do druhé.

Příklad regulační techniky na přeladění: „Háček“ 

Techniku provedeme vsedě či stoje během tří hlubokých nádechů a dlouhých pomalých výdechů. Pokud je to možné, upřednostňujeme břišní, brániční dýchání. Při prvním nádechu si představujeme v nejvyšším místě hlavy háček, za který nás nějaký provázek vytahuje nahoru. Jako loutka tento provázek volně následujeme. Při druhém nádechu si můžeme představit proud vody, který prochází naší páteří od kostrče až do temene, kde tryská ven. Při třetím nádechu si potom můžeme představit naši páteř jako barevné korálky na gumičce, které se při nádechu roztáhnou a při výdechu poskládají do správné polohy. Při dokončení výdechu můžeme navíc přenést svoji pozornost k chodidlům, popř. sedadlu a opěradlu. Tak se dostaneme do kontaktu se zemí, od které načerpáme potřebnou stabilitu (pocit pevné půdy pod nohama). Celou techniku můžeme v případě potřeby ještě jednou až dvakrát zopakovat, obvykle však stačí jedno provedení. 
Další podobné dovednosti naleznete např. v článku Tvořivá síla podvědomí 

TIP: Umění pauzy. Stejně jako existuje rovnováha mezi pracovními a osobními rolemi, tak je dobré, aby existovala rovnováha mezi prací a přestávkami v práci. Nepřetržitá práce je past, do které můžeme snadno spadnout.

„Někdy dělám osm hodin v kuse, dokad to není hotový. Snažím se dokončit milník, aby za mnou něco bylo. Pracuju v úkolu na jeden zátah. Když je moc velkej, jsem utahaná a hladová.“  Vendula, grafička, IT specialistka  

I když se dostanete do stavu flow, pamatujte, že efektivní pauzy jsou nejen možné, ale i žádoucí. Optimum je, když si na patnáct či dvacet minut odpočinete a vrhnete se znovu do devadesátiminutového flow bloku.