Český pracovní trh vypadá úplně jinak, než jak se o něm mluví. Ve veřejném prostoru vznikl zvláštní obraz české ekonomiky. Firmy prý horečně nahrazují lidi roboty, umělá inteligence se chystá nahradit všechny kancelářské profese, průmysl kolabuje kvůli nedostatku zaměstnanců a celá země dál funguje jen jako levná montovna Evropy. Data největšího průzkumu českého trhu práce mezi více než 16 tisíci organizacemi ale ukazují mnohem střízlivější a praktičtější obraz české ekonomiky. Vzniká obraz ekonomiky, která improvizuje, udržuje provoz a opírá se o zkušené zaměstnance i dlouhodobě fungující procesy.
AI české firmy neochromila. Většina kvůli ní nikoho propouštět nebude
Mediální titulky dlouhé měsíce vyvolávají dojem, že umělá inteligence už stojí přede dveřmi kanceláří s připraveným seznamem propuštěných zaměstnanců. Samotné firmy ale mluví mnohem klidněji a pragmatičtěji. Když se výzkum ptal na dopad AI na zaměstnanost během následujících tří let, ani jedna firma neuvedla, že by kvůli umělé inteligenci plánovala výrazně propouštět. Firmy očekávají spíše postupnou proměnu práce a využívání nových nástrojů.
Důvod je velmi praktický. Česká ekonomika je stále výrazně fyzická a stojí na provozech, výrobě, technických profesích a službách, které vyžadují fyzickou přítomnost člověka. Největší část trhu práce tvoří manuální profese, technické provozy a infrastruktura, bez které by se každodenní fungování země zastavilo.
AI zatím zasahuje hlavně administrativní a kognitivní činnosti. Firmy proto řeší především to, jak zaměstnance vybavit novými nástroji a zvýšit jejich produktivitu. V prostředí dlouhodobého nedostatku kvalifikovaných pracovníků se soustředí hlavně na udržení zkušených lidí.
Navíc by podobný krok často nedával smysl ani ekonomicky. Firmy roky investovaly do hledání lidí, jejich zaučení a rozvoje technických dovedností. V prostředí, kde je kvalifikovaných pracovníků nedostatek, by masové propouštění znamenalo dobrovolně zahodit zaměstnance, které se podařilo velmi složitě získat. Mnoho podniků proto dnes neuvažuje o tom, koho nahradí umělou inteligencí, ale jak si své zkušené lidi udržet a zvýšit jejich produktivitu pomocí nových technologií.
České firmy ve skutečnosti robotizaci příliš nevěří
Často se mluví o masivní robotizaci výroby. Výzkum ale ukazuje především opatrný a pragmatický přístup firem. Komplexní automatizaci procesů řeší jen menší část podniků a řada firem pokračuje v provozu stávajících systémů, které doplňuje zahraniční pracovní silou.
Automatizace totiž není jen otázkou technologie. Znamená vysoké investice, složité změny procesů a velké riziko. Robotická linka představuje dlouhodobý závazek, zatímco flexibilní pracovní síla umožňuje firmám rychleji reagovat na vývoj zakázek.
Pro mnoho firem je dnes jednodušší a levnější najmout agenturní pracovníky než investovat miliony do robotizace a přestavby výroby. Firmy tak často volí postupné změny a rozkládají technologickou transformaci do delšího období.
Nedostatek pracovníků není tak dramatický, jak se tvrdí
Roky posloucháme, že česká ekonomika dusí katastrofální nedostatek lidí. Velká část firem dnes ale funguje v režimu, který se přizpůsobil dostupnosti pracovní síly. Firmy postupně upravily tempo růstu i své personální plány, přestaly plánovat rychlou expanzi a naučily se fungovat v omezeném režimu.
Ekonomové pro to používají výraz „satisficing“. Nejde o maximalizaci růstu, ale o hledání stavu, který je ještě provozně zvládnutelný. Firmy často nehledají desítky zaměstnanců. Potřebují několik konkrétních lidí s technickými dovednostmi a odborností, po které je dlouhodobě největší poptávka.
Proto firmy sahají po zahraničních zaměstnancích. Ti pomáhají pokrývat pozice, které firmy potřebují obsadit okamžitě, a zároveň umožňují udržet provoz v odvětvích, kde chybějí technicky kvalifikovaní pracovníci.
Česko už dávno není jen montovna
Česká ekonomika dnes stojí na mnohem pestřejší struktuře, než jak ji často popisuje veřejná debata. Výzkum ukazuje, že největší část ekonomiky tvoří služby.
Průmysl zůstává silný a velmi viditelný, ale většina firem i zaměstnanců už působí mimo výrobu. Přesto právě průmysl stále určuje veřejnou debatu. Velké továrny jsou symbolicky výrazné, exportně důležité a mediálně mnohem viditelnější než tisíce menších služeb.
Klíčovým tématem se stává stárnutí zaměstnanců v kritických sektorech ekonomiky. Vodohospodářství, zdravotnictví, školství nebo zemědělství stojí na lidech, kteří se blíží důchodovému věku. Nejde jen o počet zaměstnanců. Jde o ztrátu zkušeností a lokálních znalostí, které se předávají celé roky.
Právě tady se nejvíce ukazuje citlivost celého systému. Kritická infrastruktura země často stojí na „veteránech“, kteří ji budovali před desítkami let, zatímco mladší generace o tyto obory ztrácí zájem.
Zkrácený úvazek často není benefit, ale nouzové řešení
Firmy rády prezentují zkrácené úvazky jako moderní flexibilní benefit. Praxe v ženských profesích ale ukazuje mnohem složitější obraz. Ve zdravotnictví, školství nebo sociálních službách souvisí kratší úvazky s každodenní potřebou skloubit práci s péčí o děti nebo seniory.
Výzkum zároveň ukazuje výrazný rozdíl mezi jednoduchými benefity a skutečnou podporou zaměstnanců. Stravenky nabízí většina firem, zatímco firemní školky zůstávají výjimkou (1%). Je totiž mnohem jednodušší rozdat zaměstnancům kartu na oběd než budovat skutečné zázemí, které by lidem umožnilo pracovat naplno. Firmy tak častěji sahají po administrativně jednoduchých benefitech než po organizačně náročných řešeních.
Zkrácené úvazky se tak stávají nástrojem, jak zvládnout kombinaci placené práce a domácí péče. Do celé situace vstupuje ještě jeden důležitý moment. Řada žen si sice formálně zkrátí pracovní dobu, ale místo odpočinku nebo péče o rodinu pokračuje po večerech doma ve stejné práci. Administrativa, přípravy, plánování nebo komunikace se jen přesunou mimo placený pracovní čas.
Firma tak ve výsledku získává část práce zdarma, zatímco zaměstnankyně nese náklady této „flexibility“ na vlastním volném čase.
Ekonomika, která hlavně improvizuje
Celý průzkum vykresluje ekonomiku, která se soustředí hlavně na stabilitu, udržení provozu a postupné přizpůsobování novým podmínkám. České firmy podle dat staví budoucnost především na vlastních lidech, postupném rozvoji dovedností a každodenním udržování fungujícího provozu.