Rozhovor s kariérovou poradkyní
Jak byste popsala současnou situaci na trhu práce? Je to ochlazení, nebo se teprve blíží?
Trh práce se už dnes ochlazuje a predikce, co nás čeká, jsou rozporuplné. Na jedné straně ČBA uvádí na Q1 relativně pozitivní náhled a zaměstnavatelé uvádějí, že se ve velkém propouštět zatím nechystají – ba naopak, mnoho firem plánuje usilovně nabírat.
A přesto data ukazují jiný obrázek?
Sledovat lze fenomén, kdy firmy sice nepropouštějí, ale zároveň nenabírají a postupně snižují stavy přirozenými odchody do důchodu, které neplánují kompenzovat novými nábory. Na druhé straně vidíme v datech nárůst nezaměstnanosti. Ten není nijak drastický – jde o klasické sezónní výkyvy na přelomu starého a nového roku. Nicméně je mírně vyšší než v minulých letech, nejvyšší za posledních pět let. Do budoucna budeme sledovat, zda jde o nástup trendu.
Co ukazují data z pracovních portálů?
V datech z pracovních portálů vidíme mírné navýšení počtu uchazečů na jednu pozici – zatím ne radikálně, ale nárůst zde je. Podle MPSV, respektive úřadu práce, se již od loňského roku výrazně prodloužila průměrná doba hledání nového zaměstnání.
Jak to ale vysvětlit? Zaměstnavatelé nehlásí, že by se jim hlásilo výrazně více kvalifikovaných lidí, a přitom zaměstnanci cítí větší tlak. V čem je ten rozpor?
Může jít o narůstající nesoulad mezi kvalifikacemi, které trh poptává, a těmi, které lidé reálně mají.
Kde konkrétně k tomu ochlazení dochází?
Ochlazuje se dlouho rostoucí poptávka po odbornících v grafice, na manažerských pozicích, v logistice, v administrativě. Po letech růstu je vidět ochlazení i v IT náboru, v automotive, v zeleném průmyslu.
A co říkají vaši klienti? Jak situaci prožívají?
Začneme na začátku – studenti na vysokých školách už dnes verbalizují strach z radikálnějšího poklesu poptávky po juniorech, která už nyní postupně do některých oblastí prosakuje – IT, advokacie a další. Hlásí větší časovou náročnost při hledání práce.
Týká se to i lidí se zkušenostmi, nebo spíše těch na začátku kariéry?
Pro mnoho z nich je to poprvé, kdy se musí více na výběrová řízení připravovat a investovat do celého procesu mnohem více energie. A přitom jde často o střední generaci – ne žádné nováčky na trhu – která ale doposud prožila velkou část pracovního života v konjunktuře. Vyšší míra odmítání nebo ghostingu ze strany firem je pro ně novinkou. Respektive spíše šokem.
Má to i finanční dopady?
Lidé nejsou na střednědobé hledání připraveni, nemají na to úspory. Navýšení podpory v nezaměstnanosti první tři měsíce sice proběhlo, ale protože se doba hledání prodloužila, má mnoho lidí oprávněnou obavu, že nebude schopno splácet závazky nabrané v době, kdy byli zaměstnáni.
Klienti se vás asi často ptají, do jakého vzdělávání investovat, aby si zajistili budoucnost. Co jim odpovídáte?
To je dnes jedna z nejčastějších otázek: do jakého kurzu mám investovat čas a peníze, aby mi to zajistilo stabilní budoucí práci. Bohužel při tak vysoké dynamice rozvoje AI je to opravdu těžké odhadnout. De facto jsme v ohrožení všichni – jen neumíme odhadnout nástup změny v našem oboru, rychlost té změny a také to, jak se zachovají majitelé firem. Budou propouštět kvůli AI, nebo zefektivní služby se stávajícími lidmi, kteří AI začnou používat?
Jak by tedy člověk ke vzdělávání v oblasti AI a digitálních dovedností měl přistupovat?
Myslím, že pro nás všechny bude klíčové přejít do jakéhosi „must-have módu“ neustálého doplňování technologického základu – za běhu, i za cenu, že někdy přijdeme s křížkem po funuse. Typickým příkladem jsou workshopy na pilování promptů před dvěma lety. Byly to vyhozené peníze? Nemyslím si. Důležitý je proces a neustálé ochutnávání novinek v rozvoji AI napříč profesemi, neustálé experimentování na vlastních případech.
Mění se tedy i to, co by měl kurz nebo vzdělávání přinést?
Z pohledu kariérového poradce vidím nově zásadní nutnost snížit očekávání, že „kurz XY mi přinese novou práci nebo zajistí stabilitu v té současné.“ Digitální upskilling bude – někde již je – spíše vstupním předpokladem a odrazovým můstkem, ne zárukou. Do jisté míry se to týká i rekvalifikací – třeba na instalatéra nebo asistenta ve škole. I tam, při vyšších časových investicích do vzdělávání, se musíme více učit pracovat s přijetím rizika. Jen co rekvalifikaci po delší době studia dokončím, může se poptávka po profesi radikálně proměnit – vlivem politických rozhodnutí, konfliktů, dodavatelských řetězců. Efekt motýlích křídel platí i na trhu práce.
Za poslední rok se hodně mluví o tom, že lidé využívají AI i při samotném hledání práce nebo přípravě životopisu. Pozorujete to i ve své praxi?
Skutečně vidím, že za poslední rok, rok a půl narostl počet klientů, kteří si dělají přípravu nebo podklady na konzultaci za pomoci AI – nebo si rozvoj kariéry s AI přímo konzultovali.
A je to podle vás krok správným směrem?
V mnoha případech ano. Kvalitní přípravou, ať už s AI nebo bez ní, lze snížit počet konzultací, a tím i náklady. A hlavně – pokud se před konzultací začnu, jakkoliv pokoušet strukturovat své myšlenky, kus práce již odvádím a během poradenství mohu dojít mnohem dál.
Kdy to naopak nefunguje?
Lidé si sice aktualizují životopis a vyhladí v něm všechny části k dokonalosti – ale pomocí naprosto obecných frází. Platí jednoduché pravidlo: obecný prompt, obecný výsledek. Konzultace pak někdy trvá paradoxně déle, protože je nutné oddělit, co jsou myšlenky člověka a co navrhl algoritmus. Setkávám se také s klienty, kteří několik měsíců hledali podle toho, co jim radila AI – a neúspěšně.
Pro koho tedy AI při hledání práce funguje nejlépe?
Pokud je kariérní linie klienta jednoduchá – nemění profesi ani sektor, nemá žádnou delší pracovní pauzu ani jinou bariéru při vstupu na trh – pak může být vylepšení životopisu pomocí AI realistickou cestou. Dokážu si to představit u lidí, pro které psané slovo není denním chlebem, ale spíš utrpením. U specifických korporátních rolí a jejich newspeaku. U profesí s nižší kvalifikací, kde elaborate ani náboráři moc neočekávají. V takových případech i relativně nedokonalý prompt většinou nenadělá víc škody než užitku a klientovi pomůže mít v ruce životopis alespoň rámcově rozumně zpracovaný. Pravděpodobně mu to otevře více dveří do prvního kola – a to je ostatně jedna z hlavních rolí životopisu.
A kde je naopak AI na obtíž?
To je druhá modelová situace – z opačného spektra. Lidé, kteří mění profesi, sektor nebo zemi působení, mají různě dlouhé pauzy z různých specifických důvodů nebo nějakou bariéru na vstupu. Tam je hledání práce náročnější a nevhodně použitá AI to může ještě zkomplikovat.
Co těmto lidem ke správnému použití AI vlastně chybí?
Zjednodušeně: celý proces kariérového poradenství. Práce se sebereflexí – odkud kam jdu profesně i soukromě. Práce s vizí, proměna osobní značky – jak se chci v nové životní etapě profesně prezentovat, komu, jak a proč. A dále alespoň jednoduchá analýza trhu: co se aktuálně nabízí, jakými cestami, co mají nabídky společného, kde je překryv s tím, co mám nebo nemám v životopisu. Pokud toto vše vložím do přípravy, a klidně s pomocí AI, měla bych se i bez poradce dobrat rozumného výsledku. Narážíme tu ale na problém: „když nevím, co chci, jak to mám chtít.“
Co AI při hledání práce prostě zohlednit nedokáže?
Co jí neřeknete, nebo k čemu chybí data. Mnoho situací na trhu práce je charakteristických jen pro určitý segment nebo region, a pokud k nim neexistují dostatečná data a informace, sebelépe napromptovaná AI to nezohlední.
Jsou ale i věci ryze lidské, které algoritmus ze své podstaty přeskočí?
Ano. AI nezohlední, že u složitějších životně-pracovních situací je třeba násobně více zapojit networking – osobní i online. Kdo vybočuje z mainstreamu a není ten ideální prototyp uchazeče, bude přirozeně hůře hledat mainstreamovou cestou přes klasické portály. AI také nezohlední tlaky rodiny na vaše kariérní rozhodnutí, ani to, že váš dílčí handicap – třeba zdravotní – bude někdo během náboru hodnotit jako plus a někdo jako mínus. A nevyřeší ani prostý fakt, že nábor se celkově zpomaluje a hledání práce je pro většinu lidí dnes opravdu náročnější.
Lze to ale alespoň částečně obejít tím, že AI opravdu podrobně popíšu svou situaci?
Ano, to vše lze při delší komunikaci s AI do kontextu přidat a algoritmus vyzvat, ať s tím pracuje. Protože je ale hledání práce multifaktorová záležitost, musím počítat s opravdu intenzivní prací – a také s tím, že do nástroje budu zadávat mnoho velmi citlivých informací, které dohromady vytvoří detailní obraz o mé osobě uložený kdesi ve virtuálním prostoru. Převaha lidí přitom stále využívá bezplatné verze AI chatbotů, a je dobré se zamyslet nad tím, jaká rizika tím podstupují.
A v čem vidíte zásadní rozdíl oproti práci s živým poradcem?
My, živí kariéroví poradci, pracujeme s opravdu plastickým obrazem klientů – dostaneme se na téma zdraví, partnerů, dětí, rodinných financí. To vše velmi ovlivňuje profesní volby. Jsme svázáni etickými kodexy. Čím je vázána AI v bezplatném modelu? A jak si méně poučený uživatel ohlídá, že se proces začíná odchylovat od reality trhu, když nemá srovnání?
Kdo je Petra Drahoňovská?
Zkušená kariérová poradkyně a zakladatelka značky CareerDesigner, pod kterou 14 let realizuje kariérové poradenství a koučink, školí a tvoří offline i online rozvojové nástroje – mimo jiné Kariérové karTY pro facilitaci diskuse o volbě střední školy nebo Kariérový diJÁř. V poradenské práci se zaměřuje zejména na velké profesní změny v kontextu digitalizace, na flexibilitu práce z pohledu jednotlivců i firem, na návraty po profesních pauzách a na etický outplacement. Podílela se na tvorbě a revizích popisu profese „kariérový poradce“ v Národní soustavě povolání a Národní soustavě kvalifikací a jako zástupkyně autorizované osoby aktuálně připravuje ke kvalifikačním zkouškám nové kariérové poradce. Za své aktivity a přínos profesní komunitě byla několikrát oceněna Národní cenou kariérového poradenství.
https://www.careerdesigner.cz/ a https://www.linkedin.com/in/petradrahonovska/