DigiPrůvodce / Identifikace digitálně vyloučených osob / Společná část metodiky / Pojmy a definice
Tento materiál je metodickým výstupem projektu Rozvoj systémové podpory digitální gramotnosti (zkráceně DigiStrategie 2020), který vypracovala jeho pracovní skupina složená z odbornic a odborníků nominovaných Ministerstvem práce a sociálních věcí a Úřadem práce ČR. Metodické uchopení problému a hlavní editační práce byly svěřeny sociálním vědcům z FF UK. Kapitoly týkající se práce s mládeží a seniory byly vypracovány ve spolupráci s MPSV. Dotazník pro uchazeče o zaměstnání a scénáře k rozhovoru pro nezaměstnané byl sestaven ve spolupráci se zaměstnanci ÚP ČR, kteří s těmito skupinami dlouhodobě pracují. Následně byly odzkoušeny a zkušenosti z této zkoušky byly promítnuty do finální podoby. Koordinace tvorby a finální zhotovení tohoto metodického nástroje – metodiky identifikace osob digitálně vyloučených a osob digitálně negramotných byla v gesci FDV, metodiků projektu DigiStrategie 2020.
Co je to digitální vyloučení? Proč se nás týká? O uchopení, pojmenování a definici digitálního vyloučení usiluje řada mezinárodních organizací včetně OSN. V této metodice pracujeme s problematikou digitálního vyloučení jako se sociálním jevem, který má a bude mít jistě stále větší dopad na kvalitu života jedince, jeho postavení ve společnosti, svobodu a uplatnění. Můžeme tak hovořit o novém typu sociálního vyloučení, jako o nové formě strukturální chudoby. Našim cílem tak není pokusit se tento jev staticky definovat, ale pracovat s ním jakožto s významným činitelem současných společenských výzev, kterým musíme čelit.
„Digitálně vyloučená je osoba, která nemá z různých příčin možnost používat digitální technologie a služby, a tím není začleněna do moderní společnosti.“[1] Nedostatečný přístup k internetu souvisí s ekonomickou, sociální, ale i geografickou situací určitých skupin obyvatel. Více digitálně vyloučených osob bude například v zemích třetího světa, kde jsou velmi špatné sociální podmínky, chybí zde dostatečná možnost volného šíření informací a rozdíly mezi obyvateli z hlediska digitální gramotnosti jsou tedy mnohem vyšší než v jiných státech.
Digitální vyloučení se týká především: „seniorů, osob se zdravotním postižením, osob s duševním onemocněním, etnických menšin, jednotlivců i lokalit ohrožených chudobou. Nejde o kompletní výčet – digitální vyloučení se objevuje napříč celou populací, a ne vždy se váže na jasné sociodemografické charakteristiky. Také z tohoto důvodu často zůstává u jednotlivců neidentifikováno.”[2] Můžeme tak říci, že ohroženi jsou v určité míře všichni.
Rozdíl mezi digitálně začleněnými a vyloučenými osobami lze nazvat jako digitální propast. Myšlenka „digitální propasti“ se odvolává na rostoucí propast mezi znevýhodněnými členy společnosti, zejména chudými, venkovskými, staršími a zdravotně postiženými částmi obyvatel, kteří nemají přístup k počítačům nebo internetu; a bohatými, středními třídami a mladými lidmi žijícími v městských a příměstských oblastech, kteří k digitálním technologiím přístup mají.
Digitální vyloučení vedle nízké digitální gramotnosti s sebou nese ještě znevýhodnění a také nemožnost digitální bariéru překonat (žádat někde o pomoc, vyřešit životní situaci bez digitálních technologií).
Pokusili jsme se o první segmentaci české společnosti s ohledem na jejich digitální začlenění. Segmentaci a typologii osob digitálně vyloučených a osob ohrožených digitálním vyloučením naleznete na našem portále. [3]
—
[1] Pojem digitální vyloučení, DigiSlovník [online] dostupný na http://portaldigi.cz/digislovnik/
[2] Strategie digitální gramotnosti ČR 2015-2020 [online] dostupná na https://www.mpsv.cz/files/clanky/21499/Strategie_DG.pdf
[3] Segmentace a typologie osob digitálně vyloučených a osob ohrožených digitálním vyloučením v ČR [online] dostupné na PortálDigi http://portaldigi.cz/segmentace/
„Digitální gramotnost je schopnost používat informační a komunikační technologie k nalezení, zhodnocení, vytvoření a sdílení informací, což vyžaduje jak kognitivní, tak technické dovednosti.“[1]
V našem DigiSlovníku [2] uvádíme: „Digitální gramotnost je soubor kompetencí nutných k identifikaci, pochopení, interpretaci, vytváření, komunikování a účelnému a bezpečnému užití digitálních technologií. Tyto kompetence využívá občan za účelem udržení či zlepšení své kvality života a kvality života svého okolí, tj. např. za účelem pracovní i osobní seberealizace, rozvoje svého potenciálu a udržení či zvýšení participace na společnosti. Referenční model DigComp člení kompetence digitální gramotnosti do těchto oblastí: 1. Zpracování informací 2. Komunikace a spolupráce 3. Vytváření digitálního obsahu 4. Bezpečnost 5. Řešení problémů“
Podle UNESCO může být digitální gramotnost chápána jako soubor kompetencí nutných k identifikaci, pochopení, interpretaci, vytváření, komunikování a účelnému a bezpečnému užití digitálních technologií za účelem udržení či zlepšení své kvality života a kvality života svého okolí. To znamená jejich využití například za účelem pracovní i osobní seberealizace, rozvoje svého potenciálu a udržení či zvýšení participace na společnosti.
Co si pod pojmem digitální gramotnost můžeme představit?
Nízká digitální gramotnost je daleko více rozšířená než digitální vyloučení. To totiž zpravidla vedle nízké digitální gramotnosti s sebou nese ještě znevýhodnění a také nemožnost digitální bariéru překonat (žádat někde pomoc, vyřešit životní situaci bez digitálních technologií).
—
Projekt DigiKompetence
Systémová podpora v oblasti dalšího vzdělávání pro výkon práce z domova
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Podskalská 1290/19
128 00, Praha 2
info@digikompetence.cz
PortálDigi | DigiKompetence (CZ.03.1.54/0.0/0.0/15_020/0017234) | Uveďte původ 3.0 Česká republika (CC BY 3.0 CZ) | Zásady ochrany osobních údajů
