Online svět otevřel lidstvu nevídané možnosti. Pomocí vyhledávače a webových stránek si najdeme informace snad o všem, o čem se vůbec najít dají. Má to však háček: jak si můžeme být jisti, že údaje, které nacházíme, jsou pravdivé? A jak si to máme ověřit?
Důvěřuj, ale prověřuj, by klidně mohlo sloužit jako heslo internetu – ačkoli v době dezinformací a fake news je lepší prověřovat raději vícekrát.
Nejprve se zaměřme na samotný proces vyhledávání. Ten není složitý. Zvolíme si vyhledávač, který preferujeme, tedy ideálně buď Seznam.cz nebo Google.cz, a napíšeme slovo nebo výraz, o kterém chceme zjistit dodatečné informace.
To už umí téměř každý a ve většině případů jednoduché vypsání klíčových slov bohatě postačí. Občas ale chceme vyhledávání lépe specifikovat – nejčastěji proto, že dostaneme příliš mnoho výsledků, které pro nás nejsou relevantní. K zpřesnění vyhledávání můžeme použít sadu užitečných příkazů.
Pro ilustraci použijeme vyhledávač od Googlu, ale použití Seznamu by nám zprostředkovalo téměř identický výsledek.
Booleovské operátory a databáze
Nejprve se podívejme na základní vyhledávání. Řekněme, že si chceme najít dobrou kavárnu na Praze 5. Zadáme tedy do Googlu kavárna Praha, což nám vyhledá kavárny v Praze. Výsledek však rozhodně není ideální.
Vyhledávání zpřesníme pojmem kavárna Praha 5, což už nám dá mnohem lepší seznam výsledků.
To je základ, který dobře známe – ale to mnohdy nestačí.
V tom případě využijeme speciální znaky; avšak abychom pochopili, jak fungují, musíme nejprve pochopit logiku vyhledávačů. Ta funguje tak, že při postupném přidávání slov do vyhledávání si je Google i Seznam automaticky propojí booleovským operátorem AND
Booleovských operátorů je více a je dobré si zapamatovat tři základní: AND, OR a NOT. AND už jsme si vysvětlili. OR v databázích signalizuje vyhledávání jednoho nebo druhého výrazu, případně obou dvou. Databáze tedy při zápisu kavárna OR Praha vyhledá jak slova s pojmem kavárna, tak ty s Praha i ty s obojím. Stejnou funkci operátoru podporuje Google, Seznam ovšem nikoli. Operátor NOT je logický: pokud jej použijeme, vyhledají se nám v databázi pouze ty zdroje, které pojem nacházející se za operátorem neobsahují. Při zápisu kavárna NOT Praha tak dostaneme výsledky zdrojů o kavárnách, které zároveň nijak neinformují o Praze. Pro získávání ověřených informací jsou databáze mnohdy důležité – třeba v knihovnách nebo v akademickém prostředí – a proto se hodí základní operátory dobře znát. Pokročilejší databáze běžně mají sofistikované vyhledávací rozhraní, kde lze podobné konkrétní specifikace jednoduše zaškrtnout a snáze se tak ve výsledcích orientovat. Vraťme se však k vyhledávačům. V praxi lze booleovské operátory využít i u vyhledávačů, byť v mírně omezené formě. Zaměříme se raději na speciální znaky, které respektuje většina vyhledávačů – Seznam a Google se totiž v použití pokročilejších operátorů liší. Ty však pro běžnou práci nejsou obvykle potřeba a lze je v případě potřeby snadno dohledat. Velmi užitečné jsou uvozovky („“). Pokud je použijeme, vyhledávač vyhledá přesně ten pojem, jaký jsme zadali. Syntaxe je jednoduchá: „kavárna Praha“. Jako první dostaneme výsledky, kde vybraná slova přesně následují za sebou.Základní příkazy a jak na Wikipedii
Stejnou funkci jako NOT zastává u vyhledávačů mínus. Pokud jej použijeme před pojmem, který vyhledáváme, zajistíme jeho odstranění ze seznamu výsledků. Uveďme si to na příkladu. Pokud chceme třeba vyhledat kiwi, ale nemyslíme jistý vyhledávač letenek, nýbrž ovoce, použijeme právě mínus. Zadáme do vyhledávače: kiwi -kiwi.com. To nám v praxi zajistí mnohem lepší výsledky, než když operátor nepoužijeme.
První výsledky vyhledávání bez operátoru:
První výsledky vyhledávání s operátorem:
K tomu se váže i příkaz site. Pokud chceme vyhledávat na konkrétní webové stránce, zkrátka ji napíšeme s použitím dvojtečky a operátora site: kiwi site:cs.wikipedia.org
Stejně tak snadno lze webovou stránku naopak vyřadit: kiwi -site:cs.wikipedia.org
Užitečné, že? To jsou ty nejzákladnější používané operátory, ale zároveň také ty, které akceptuje valná většina vyhledávačů z celého světa. Jsou to také ty příkazy, které nejvíce zjednodušují proces vyhledávání.
Teď, když už víme, jak správně vyhledávat, řekněme si něco krátce o webu, na který zabloudí snad každý, kdo něco hledá – Wikipedii.
Wikipedie má v akademickém prostředí oprávněně nepříliš dobrou pověst. Největším kladem i záporem této encyklopedie je, že ji může upravovat každý; existuje zde sice systém schvalování úprav a pečlivého zdrojování, ani to však zdaleka není stoprocentní zárukou pravdy.
Při čerpání informací z Wikipedie je velmi důležité všímat si právě odkazů na zdroje. Má-li jich článek mnoho a odkazují-li na relevantní materiály – knihy, studie, akademické texty, webové stránky důvěryhodných institucí a podobě – je pravděpodobné, že se v textu neobjeví mnoho nepravd. Pokud má článek jen zdroje nevěrohodné, případně úplně chybějí nebo obsahuje takzvaná „neověřená tvrzení“, je dobré dát si pozor na jeho pravdivost.
Nevěřte všemu, co si přečtete
K tomu se váže praxe, která je základem získávání dobrých informací: vyhledáme si je ve vícero zdrojích. Pokud si na internetové stránce přečteme nějakou bombastickou zprávu, například o objevu nového léku nebo úmrtí celebrity, která se nikde jinde nenachází, s největší pravděpodobností jde pouze o podvod.
Obdobný proces pomůže i s čerpáním informací ze sociálních sítí. Je dnes běžné na Facebooku, Twitteru nebo dalších platformách sledovat politiky, slavné osobnosti, přátelé a další. Získáváme tím spoustu informací, jenže ne vždy jsou pravdivé; případně jdou vyložit i jiným způsobem. Je důležité nezapomenout, že sociální sítě jsou pouze další možností komunikace, sociálním prostorem, který se v mnohém neliší například od restaurace. Pokud vám ve stravovacím zařízení kolega z práce poví, že Země je placatá, pravděpodobně ho nebudete brát moc vážně. Pokud někdo to samé tvrzení napíše na Facebook, máte navíc možnost si informaci rovnou vyhledat a zjistit, že je to absolutní hloupost.
Obecné pravidlo: pokud máme téma, ke kterému jsou nabízeny dva protichůdné názory (pro zjednodušení uveďme právě placatost planety Země), obecně je pravdivá ta verze, která a) se vyskytuje nejčastěji a b) kterou lze nejsnáze vyhledat. Klíčová je také spolehlivost zdrojů: pokud se zdánlivě odborný článek odkazuje pouze na pochybné webové stránky nebo na tvrzení zcela vydržené z kontextu, nejde o dobré znamení. Vždy je nutné ve svém úsudku použít zdravý rozum.
Jak se bránit masově šířeným lžím: užitečné nástroje
Ne vždy jsou však lži očividné a snadno rozpoznatelné.
S tématem dezinformací a fake news úzce souvisí také mediální sféra. Zde je situace velmi složitá, neboť omylů se vzácně dopouští i online zpravodajství, které čtou stovky tisíc lidí. Obecně platí, že má-li server propracovaná etická pravidla a především, že je dodržuje, lze jej brát jakožto zdroj, který sice není neomylný, ale který by svou chybu případě přiznal a co nejrychleji opravil (i to je ostatně základ každého etického kodexu správného zpravodajského média).
Bohužel není relevantním faktorem čtenost. Servery typu ParlamentníListy nebo AC24 se chlubí vysokou čteností, avšak již mnohokrát byly usvědčeny ze lži, případně z vyvolávání poplašných zpráv nebo výrazného střetu zájmu. Dobrým vodítkem, pokud si nejste jisti, je například web Neovlivni.cz. Ten mapuje proruské i jiné propagandistické weby v České republice.
Výtečným nástrojem určeným pro kontrolu tvrzení politiků je webová stránka Demagog.cz. V českém prostředí jde o unikátní projekt, který se zaměřuje nejen na to, co politici řekli v televizi.
Mezi další léty praxe prověřené weby patří Hoax.cz, určený primárně na boj proti poplašným zprávám a řetězově šířeným lžím; co se týče faktů obecně, pomohou Manipulátoři.cz, kteří se specificky zabývají tím, o čem mluvíme: tedy vyhledáváním nepravd, které mohou čtenáře zmást.
Dávejte si také zvýšený pozor na fotografie a videa; audiovizuální prostředky dříve sloužily jako určitý garant pravdivosti, ovšem ani to už dnes neplatí. Možností úpravy fotografií a videí jsou na takové úrovni, že mnohdy nelze manipulaci jednoduše rozpoznat.
Shrňme si nyní naše poznatky: víme už, jak lépe vyhledávat i pomocí jakých operátorů. Víme, že existují databáze (pro příklad uveďme obří akademickou i podnikovou databází EBSCO), kde nám booleovské operátory mohou dobře pomoci. Naučili jsme se také příkazy, které nám zjednoduší vyhledávání v prohlížeči přes Google, Seznam a případě i další služby.
Co se týče ověřování informací, dejme si raději poznatky do přehledného seznamu:
- Odborné zdroje jsou základem; nemají-li publikovaná tvrzení zdroj, je dobré o nich hlouběji přemýšlet.
- Zdroje musí být relevantní. Pokud se autoři odvolávají na nevěrohodné zdroje nebo na zdroje, které se tématu vůbec netýkají, je to důvod ke zpozornění.
- Zdravý rozum nám dobře poslouží; pokud zpráva útočí na emoce nebo účelně vyvolává strach, je důvod, proč tak činí a je dobré dát si pozor na možnou manipulaci.
- Dezinformace jsou v online prostředí běžné; víme však, že je možné si pravdu nalézt a ověřit. Nepřijímáme informace slepě, ale podrobujeme je kritické analýze.
- Jsme si vědomi, že i politici a média mohou říkat nepravdu a známe proto nástroje, kterými si můžeme ověřit jejich relevanci.
- Fotografie a videa nejsou zárukou pravdy.
Tyto základní postupy nám dobře pomohou v cestě za lepším vyhledáváním informací na internetu. Je jednoduché si říci: „Proč bych si měl číst, jak hledat a ověřovat informace? Vždyť to dávno vím, jsem dospělý člověk!“ Jenže s moderními technologiemi přichází nové výzvy, se kterými je nutné se vypořádat. A jak teď už víme, získat věrohodné informace je těžší, než se na první pohled zdá.
