Přijde nám to už úplně samozřejmé: pokud potřebujeme něco zjistit nebo nakoupit na internetu, rovnou píšeme do prohlížeče internetovou adresu našeho oblíbeného vyhledávače, zpravodajského serveru nebo elektronického obchodu. Například pro informace o programu na dnešní večer nebo pro sledování záznamu nějakého pořadu České televize nám stačí napsat adresu www.ceskatelevize.cz. Během okamžiku máte po ruce program vysílání, všechny možné záznamy, dokonce můžete sledovat online vysílání v reálném čase.
Ale přemýšleli jste někdy, jak je vlastně možné, že nás internet takhle poslouchá „na slovo“ a po zadání té správné adresy ukáže to, co chceme vidět?
IP adresy aneb každý počítač někde bydlí
Každý počítač v počítačové síti má svoji adresu, podle které jej uživatelé nebo jiné počítače mohou snadno najít. Ve světě internetu se od počátku používají tzv. IP adresy (IP je zkratka z anglického „Internet Protocol“). Taková IP adresa vypadá třeba takto: 192.168.0.2, novější sítě a počítače používají tzv. IPv6 zápis, který může mít například podobu 2001:db8:0:1234:0:567:8:1. V každé síti může mít danou adresu pouze jediné zařízení. Díky tomu je možné jej zcela jednoznačně v síti najít a komunikovat s ním. Pro počítače je to jednoduchý a naprosto přehledný systém. Ale pro lidi?
Co je to doménové jméno neboli doména?
Představte si, že váš oblíbený e-shop má IP adresu 10.23.167.15, banka 10.22.19.165 atd. Asi je každému jasné, že by netrvalo dlouho a každý z nás by musel nosit všude s sebou rozsáhlý seznam, který by jméno každé instituce překládal na správnou IP adresu. Naštěstí hned v počátcích internetu kohosi chytrého napadlo, že tento seznam nemusí mít u sebe lidé, ale že jej můžeme mít někde na internetu uložený tak, aby byl přístupný všem uživatelům. Prostě k počítači (serveru) na internetu, který má svou IP adresu, přidělíme srozumitelný název, který si lidé snadno zapamatují a který může i napovídat, co se na daném serveru nebo skupině serverů nachází. Takovému názvu se říká doménové jméno, zkráceně doména.
Obrázek: pokud zadáte do prohlížeče adresu sport.ceskatelevize.cz, uvidíte jiný web než v případě www.ceskatelevize.cz. Oba weby patří stejné organizaci, ale doména 3. úrovně („sport“ nebo „www“) směruje požadavky pokaždé na jinou službu. Zdroj: Česká televize
Kupříkladu výše zmíněnou adresu www.ceskatelevize.cz můžeme rozdělit na tři domény. Začněme tou první zprava: „cz“ znamená, že hledáme mezi servery v českém adresním prostoru. Výraz „ceskatelevize“ pak mezi těmito servery vyhledá ten, který patří České televizi. Protože je druhý zprava, říká se mu také doména druhého řádu nebo druhé úrovně. A co to „www“? To nám říká, že na serveru ceskatelevize.cz chceme zobrazit hlavní webovou stránku. Na serveru totiž mohou fungovat i jiné služby než web. Třeba televizní informační systém, ten bude mít místo písmenek „www“ něco úplně jiného.
Jak trefíme na správný server?
K tomu, aby doménový název vždy mířil na stejnou (a správnou) IP adresu, slouží v internetu tzv. DNS záznamy. Server, na kterém jsou tyto záznamy uloženy, pak funguje právě jako zmíněný jmenný seznam: ke každému doménovému názvu má uloženou příslušnou IP adresu. Na tuto adresu pak automaticky přesměruje všechny požadavky, které z internetu přijdou s tímto doménovým názvem. Celá cesta požadavku z vašeho počítače na server a následná odpověď serveru pak vypadají přesně tak, jak ukazuje náš obrázek.
Obrázek: Jak cestuje váš požadavek internetem: Do prohlížeče zadáte adresu google.com (1). Váš požadavek přes síťový firewall (ochrana před neoprávněným průnikem) odejde do internetu (2) k DNS serveru (3). DNS server prozradí přesnou IP adresu serveru, na kterém sídlí informace, které potřebujete (5). Server vám vše prozradí (6) a pošle odpověď zpět k vám. Vy ji pak vidíte v prohlížeči (8). Zdroj: vlad.studio
Prodám les.cz. Značka: levně
Pokud byste i vy chtěli provozovat nějaký web nebo jinou internetovou službu na vlastní doméně, je potřeba si nějakou doménu nejprve pořídit. Některé z nich nejsou na prodej, jiné ano. Kupříkladu domény 1. úrovně (cz. com, info…) na volném trhu nejsou. Spravuje je vždy určený národní správce či jiná pověřená instituce. Ale u domén 2. úrovně je tomu zcela jinak. Ty se nakupovat i prodávat dají libovolně. Stačí si u jakéhokoliv registrátora zjistit, zda vámi vyhlídnutá doména je volná a pokud ano, prostě si ji objednáte stejně jako například letní dovolenou. Cena může být různá: od několika desítek korun až po miliony dolarů za jeden rok. Záleží na tom, jak moc známé to vyhlédnuté doménové jméno zrovna je. Některých domén si majitelé váží natolik, že vám je neprodají vůbec.
Obrázek: zjistit, zda je doména volná a hned ji registrovat můžete např. na webu domena.cz. Zdroj: www.domena.cz
Pozor na to, že doménu nekupujete napořád. Možnost použít doménu je služba, kterou si předplácíte na určené období, nejčastěji na rok dopředu. Pokud za rok neobnovíte předplatné, může si vaši doménu rezervovat někdo jiný. Což není vždy příjemné, obzvlášť pokud na doméně něco vybudujete. Proto solidní registrátor posílá cca měsíc před expirací předplatného informaci, která vám potřebu obnovy předplatného připomene. Expirované domény jsou většinou následně nabízené v internetových aukcích. Pokud jsou všechny vaše nápady na novou doménu obsazené, možná právě v některé z aukcí narazíte na nějakou, která vám za minimální obnos přinese kýžený efekt.
Obrázek: Aukci domén dAukce.cz provozuje sdružení CZ REG. Můžete zde nejen nabízet nejlepší cenu za kýženou doménu, ale také se dozvědět, které domény vbrzku expirují a mohly by tedy být ke koupi. Zdroj: www.daukce.cz
Jste-li držiteli domény, můžete na ní provozovat, co se vám zlíbí: web, mailový server, online vysílání… záleží to jen na vás. Ke každé ze služeb však kromě domény budete potřebovat ještě nějaký hosting. Ale o tom zase příště.
Podívejte se na video: Prohlížení, vyhledávání a filtrování dat, informací a digitálního obsahu
