Průzkum byl součástí Světového internetového projektu (WIP), který uspořádalo Centrum pro digitální budoucnost v USC Annenberg v USA a porovnával více než 20 zemí. Údaje byly získány v roce 2008 prostřednictvím osobních rozhovorů z Chile a České republiky a prostřednictvím telefonických rozhovorů a internetových průzkumů ve Švédsku, v nichž tazatelé označili své odpovědi na připraveném dotazníku. Základní soubor otázek WIP byl doplněn o otázky související s návykovým chováním na internetu. Výzkumu se za ČR zúčastnilo 1 381 respondentů starších šestnácti let – z toho 669 mužů a 711 žen v rozdělení ve věkových kategorií 16–19 let (125), 20–29 let (204), 30–45 let (389) a 46+ (663).
Cílem výzkumu bylo nejenom porovnat závislost respondentů na internetu, ale především porovnat závislost mezi jednotlivými věkovými skupinami, přičemž my se zaměřuje na Českou republiku.
Výzkum ukázal, že nejvyšší průměrnou dobu stráví týdně na internetu skupina 16–19 let s průměrnou dobou 11,2 hodiny. 63 % procent respondentů odpovědělo, že se nikdy nehádají se svými blízkými, zdali tráví příliš mnoho času na internetu. Respondenti také z 64 % odpověděli, že se necítí rozrušeně nebo podrážděně, když nemohou být online. Mezi aktivity, které Češi nejčastěji vykonávají na internetu, patří zasílání okamžitých zpráv, dále stahování a poslouchání hudby a hraní online her. Většina českých uživatelů internetu se shodla na tom, že stále častěji zůstávají online, než původně zamýšleli (33 % odpovědělo „často“ nebo „velmi často“). Přibližně 16 % uživatelů internetu souhlasilo, že se „často“ nebo „velmi často“ cítí šťastnější a veselejší, když jsou online. Na druhou stranu pouze 4 % respondentů uvedlo, že „často“ nebo „velmi často“ si představuje, že jsou online a 5 % souhlasí, že jejich rodiny, přátelé nebo zaměstnání trpí kvůli času strávenému online. Výsledky zjištěné v České republice ukázaly, že pouze 43 % populace starší 12 let nepoužívala internet (v září 2008), 3,7 % uživatelů internetu bylo ohroženo návykovým chováním na internetu a celkem 3,4 % z nich by mohli být popsáni jako že mají vyvinuté návykové chování, což činí celkem 7,1 % (Šmahel et. al., 2009).
