Jak se proměnilo vzdělávání od doby, kdy se ve školách teprve objevovaly první počítače? Co dnes znamená být digitálně kompetentní a jak se na digitální svět připravit bez obav? Rozhovor s gestorem projektu Digikvalifikace a odborníkem, který padesát let sleduje vývoj technologií a pomáhá školám i firmám držet s ním krok.
Mohl byste nám krátce přiblížit, jak jste se dostal k tématu digitálního vzdělávání a digitálních kompetencí – co vás na něm zaujalo, a jaká byla vaše cesta, kde začínala?
K tématu digitálního vzdělávání jsem se dostal před necelými 30 lety, když jsem se začal zajímat o výukový software, který jsem i recenzoval pro řadu odborných časopisů, a paralelně jsem začal krátce učit na základní škole Informatiku. Zároveň jsem měl doma dva syny, tehdy 14letého a 8letého, kteří se pochopitelně o počítače zajímali a rádi se do testování zapojovali. K problematice digitálních kompetencí jsem se ale vlastně dostal o deset let dříve, když jsem digitalizoval účtárnu v podniku, kde jsem pracoval. Už tehdy bylo jasné, že digitální kompetence budou v administrativě důležité, i když se tento termín ještě nepoužíval. Na to navázala má lektorská praxe, protože v té době se digitalizace administrativy a účtáren začala úspěšně rozvíjet s přechodem od sálových počítačů na 8bitové a později 16bitové osobní počítače.
V podcastové sérii Brána do digitálního světa, která vychází pravidelně na YouTube na kanále Digitální vzdělávání, jste mluvil o tom, jak digitální technologie vstupují do našeho každodenního života. Jak se podle vás vyvíjí role DK? Staly se DK nepostradatelnými?
Digitalizace se dotýká doslova všech oblastí našeho života a mikropočítače se implementují do nejrůznějších zařízení či přístrojů. Zároveň se tato zařízení propojují s dalšími a klíčovou roli hraje i konektivita k Internetu. A v posledních deseti až patnácti letech se začaly masově používat chytré telefony, které jsou univerzálním terminálem k nejrůznějším digitálním službám. Díky tomu jsou digitální kompetence potřebné doslova pro všechny věkové kategorie, pro osobní i profesní život, tedy pochopitelně i pro vzdělávání.
Školství a výuka
Vy sám máte mnoho zkušeností se školstvím v oblasti digitálního vzdělávání. K jakým konkrétním změnám v oblasti školství by mělo (či musí) dojít, aby výuka zohlednila digitální kompetence žáků? Stačí je jen naučit technologie používat, aby získali technické schopnosti?
Před zmíněnými třiceti lety jsme kladli důraz především na ovládání digitálních technologií. S vývojem se pochopitelně mění i priority a nyní se klade důraz i na oblast bezpečnosti a takzvaného digitálního wellbeingu. Před více než dvaceti lety jsme s zavedením Rámcových vzdělávacích programů (RVP) přešli ve školách ke kompetenční výuce, před čtyřmi lety došlo v RVP k revizi vzdělávací oblasti Informatiky a byla v nich nově definovaná digitální klíčová kompetence (cituji) jako soubor znalostí, dovedností a postojů, které umožňují žákům účelně, bezpečně a efektivně využívat digitální technologie při práci, při učení, ve volném čase i při zapojování do společnosti a občanského života, aktivně a respektujícím způsobem se podílet na utváření digitálního světa a nacházet rovnováhu mezi světem digitálním a fyzickým..
Jak vidíte roli učitele v době, kdy digitální nástroje jsou běžné – je to stále především předávání vědomostí, nebo spíše facilitace, koučování?
Role učitele se díky dostupnosti digitálních technologií v domácnostech i ve školách mění, ale není to jednoduchý úkol, protože rozvoj digitálních technologií je doslova překotný, což ilustruje například vývoj umělé inteligence v několika posledních letech. Bude nutné změnit přípravu učitelů na fakultách a zároveň zajistit učitelům podmínky pro jejich celoživotní vzdělávání. Je potřeba si uvědomit i roli neformálního a informálního vzdělávání. Učitel musí role kombinovat dle situace s přihlédnutím k individuálním potřebám žáků. A to není a nebude určitě jednoduché.
Jak byste hodnotil poměr mezi tradiční výukou (prezenční, učitel u tabule) a digitálními či hybridními formami – co funguje dobře a co je naopak podle Vás výzvou?
Já jsem se e-learningem začal zabývat jako autor a lektor na přelomu tisíciletí, kdy bylo jasné, že kapacity prezenční formy celoživotního vzdělávání nemohou stačit, což se ukázalo právě v potřebě rozvoje digitálních kompetencí. Digitální vzdělávání má řadu výhod, především v dostupnosti bez závislosti na čase a místě. Prezenční výuka na druhou stranu nabízí přímou interakci, okamžitou zpětnou vazbu a sociální dynamiku. I v našich školách probíhá úspěšně pilotáž hybridní výuky a domnívám se na základě zkušeností, že tudy se bude vývoj ubírat. I když určitě vliv bude mít rozvoj nejrůznějších AI asistentů, které mohou nabídnout nové možnosti. Následující měsíce nás mohou překvapit…
Máte zkušenosti, kdy technologie selhala – například kvůli nedostatečné infrastruktuře, školením učitelů nebo motivací žáků? Jaké hlavní překážky jste zaznamenal?
Dlouholetým problémem řady škol je nedostatečná konektivita, zde například selhal před dvanácti lety připravovaný program připojení s využitím optických sítí, který tehdy přešel z gesce MŠMT do rezortu MPO, V řadě ohledů se neosvědčily interaktivní tabule, zaváděné masově někdy od roku 2010. Mezi digitálními technologiemi pro výuku byla i spousta slepých uliček: například elektronická odpovídací zařízení pro žáky nebo pokusy o multiobrazovkové systémy na bázi PC. Překážkou v řadě škol byla i absence kvalifikovaného správce ICT, tuto roli často plnil učitel Informatiky nebo někdy i jen jeden z mladších učitelů, u kterého se předpokládala větší znalost digitálních technologií. Ostatně nedostatek kvalifikovaných učitelů Informatiky je trvalým problémem.
Jak vidíte školení a podporu učitelů v digitálních kompetencích – co funguje a co byste doporučil školám, aby zavedly?
Dostupnost školení a podpory učitelů se výrazně zlepšila při koronakrizi, kdy se objevila řada aktivit například pod patronací Česko Digital nebo i České televize. Na to navázaly četné aktivity MŠMT a Národního pedagogického institutu financované z Národního programu obnovy. Nyní i učitelé využívají kurzy v různých projektech Úřadu práce na podporu vzdělávání v digitálních kompetencí. Zmínit můžeme Vzdělávám se v Digi nebo Kurz DIGI.
Pracovní trh a digitální kompetence
Od tématu školství to není tak daleko k pracovnímu trhu. Podíváme se na to, jak se digitální kompetence rozvíjí tam, protože to je aktuálně vaše pracovní téma. Jak se změnila očekávání zaměstnavatelů v souvislosti s digitálními kompetencemi zaměstnanců?
Podle našeho posledního dotazníkového šetření 49 % zaměstnavatelů považuje digitální gramotnost za klíčovou pro budoucnost. Souvisí to i s rozvojem automatizace a robotizace výrobních procesů. V následujícím desetiletí můžeme očekávat zánik stovek tisíc pracovních míst a vznik nových, kde předpokládáme zvýšené nároky právě na digitální kompetence.
Může škola připravit žáky tak, že budou „digitálně kompetentní“ pro pracovní trh, nebo je nutné, aby sami absolventi i firmy aktivně pracovali na rozvoji těchto schopností po vstupu na trh práce?
Škola by měla poskytnout základ, ale vzhledem k rychlému rozvoji digitálních technologií je nutné celoživotní vzdělávání v této oblasti. Klíčová je role firem, které budou logicky díky uchování konkurenceschopnosti digitalizaci realizovat.
Které konkrétní digitální kompetence (např. práce s daty, tvorba obsahu, komunikace v digitálním prostředí, bezpečnost) považujete za nejžádanější v současném pracovním trhu?
Pro většinu pracovníků bude určitě důležitá komunikace a spolupráce a bezpečnost, jejíž součástí je i ochrana zdraví a digitální wellbeing. A pro celou řadu profesí bude důležitá práce s AI, která prolíná kompetencemi napříč.
Jaký je podle vás význam celoživotního učení v digitální oblasti – a jak podpořit firmy, zaměstnavatele, zaměstnance a vůbec lidi obecně tak, aby nezaspali digitální změnu?
V poslední době zaznamenaly úspěch projekty Úřadu práce, které jsou zaměřené na vzdělávání v digitálních kompetencích, čili určitě vhodnou dotační politikou, ale také nabídkou a propagací otevřeného vzdělávání například MOOC (Massive Open Online Course) . To bude i jeden z výstupů našeho projektu DigiKvalifikace.
Jak vnímáte rozdíl mezi školou, která vyučuje technologie, a firmou, která je využívá – tedy jaký je propast mezi tím, co školství učí, a tím, co trh skutečně požaduje?
Jak jsem již zmínil, škola by měla poskytnout obecný základ, někdy říkáme přenositelné digitální kompetence, to souvisí i s tím, že školy nejsou zpravidla vybaveny nejmodernějšími technologiemi a nemohou ani pokrýt celou nabídku technologií. Firmy pak musí zaměstnance vzdělávat s přihlédnutím k technologiím, které používají, tedy často tzv. nepřenositelnými kompetencemi.
Vlastní zkušenosti a doporučení
Můžete uvést konkrétní případ či projekt, ve kterém jste pomáhal zlepšit digitální vzdělávání či kompetence? Jaké byly klíčové momenty, co se povedlo, co bylo náročné a jak velkou roli hraje finanční budget?
Zajímavý projekt byla pilotáž komunitní podpory pro společnost Google tzv. Google User Groups, kterou jsme zahájili v roce 2007 a kterou se podařilo celosvětově implementovat i do školství. Klíčové bylo vytvoření funkčního týmu nadšenců a pochopitelně všestranná podpora mateřské společnosti, která trvá dodnes.
Když se zamyslíte nad svou vlastní praxí, jaké chyby či omyly byste doporučil školám či institucím neudělat, pokud chtějí úspěšně rozvíjet digitální kompetence?
Ve školách se mi osvědčilo dát důvěru žákům, kteří se o oblast digitálních technologií zajímají. Ti mohou být pro učitele užitečnými pomocníky. Stejně tak je důležité v institucích podporovat tzv. early adopters. Chybou jsou pak nejrůznější zbytečné zákazy a omezení, samozřejmě ale musíme dodržovat zásady kybernetické bezpečnosti. Typickým příkladem je například znemožnění přístupu zaměstnanců k YouTube, kde je obrovská nabídka výukových videí.
Jak vidíte budoucnost digitálního vzdělávání za 5 až 10 let – co budou školy, učitelé, zaměstnanci, firmy dělat jinak, než dnes?
V oblasti digitálních technologií je obtížné být prorokem, ale předpokládám rozsáhlou implementaci AI do formálního i neformálního vzdělávání, ale i do podpory uživatelů v podobě nejrůznějších AI asistentů.
Závěrem
Pokud byste měl jednu klíčovou myšlenku, kterou byste chtěl předat pedagogům, firmám, studentům i běžným lidem – co by to bylo?
Určitě by to bylo: nebojte se digitálních technologií! Nejsou vaším nepřítelem, ale mohou vám pomoci v ve všech oblastech vašeho života.
A nakonec: co vás v dalším působení v oblasti digitálního vzdělávání nadchlo – na co se těšíte, čeho byste chtěl dosáhnout?
V poslední době využívám řadu nástrojů AI. Těším se na jejich další rozvoj a na nějakou zlomovou implementaci v oblasti, kde to dosud nikdo nečekal. A po padesáti letech v IT oblasti doufám, že udržím s vývojem krok…
