V době internetové, v době výkonných strojů, které měří jen pár centimetrů, a především v době, kdy se celým světem šíří více a více propojených a inteligentních zařízení, je snadné cítit digitální vyloučení: stav, kdy digitálním technologiím nerozumíme a nepoužíváme je, nebo je ani nechceme.
Nejde o ojedinělé případy, občanů digitálně vyloučených a ohrožených je celá řada. Především jde o seniory, nemajetné a ty, kteří měli s technologiemi špatné zkušenosti, a proto se jim brání. Obzvláště u méně aktivních důchodců už dnes trpí digitálním vyloučením desítky procent.
Nutno říci, digitální vyloučení ovšem hrozí i mladším generacím a těm, kteří internet používají vcelku pravidelně, na každodenní bázi. Nejde totiž jen o využívání technologií, ale i o to, co s nimi děláme a jak s nimi nakládáme.
Je totiž podstatný rozdíl v tom, zda umíme zapnout smartphone a prohlížet sociální sítě, nebo zda internet využíváme bezpečným způsobem a kupříkladu z něj čerpáme ověřené informace nebo jej přímo využíváme k práci.
Kdo je ohrožen digitálním vyloučením a jak tomu zabránit
Celkový počet osob ohrožených digitálním vyloučením – tedy takových, které by mohly narazit na společenské a sociální komplikace při užívání digitálních technologií – je reálně mnoho.
Prvním krokem ke snížení nebo odstranění digitálního vyloučení je proto vzdělání, které vede k odstranění digitální propasti, která lidem brání v osvojení moderních technologií. Tato propast nejčastěji vzniká tak, že technologie neumíme používat. To je ale jen jeden z mnoha možných důvodů. Jde o komplexní jev, kde se kombinují bariéry fyzické, psychické, sociální, ale i třeba materiální (pokud mám peníze sotva na jídlo, těžko si koupím nový smartphone, který ale pro digitální začlenění potřebuji).
Tím se dostáváme k digitálnímu začleňování. Postupné odstraňování bariér musí probíhat systematicky, je nutné digitálně vyloučeného nejen přesvědčit, že technologie chce používat, ale také jak a hlavně bezpečně. Stejně tak je dobré zaměřovat se i na ty, kterým digitální vyloučení teprve hrozí, a podpořit jejich zájem a znalosti o digitálních technologiích.
Sada znalostí a schopností nutných k efektivnímu využívání moderních technologií se nazývá digitální gramotností, a je dnes stejně důležitá jako výuka českého jazyka nebo matematiky. V mnohém už se totiž bez ní neobejdeme. Nejen v sociálním životě je důležitá, ale snad ještě více v tom pracovním.
Velká část dnešních pracovních míst už jsou totiž takzvanými digitálními pracovními místy. To (možná bohužel) neznamená, že by člověk pracoval jen přes internet, ale pouze to, že je na daném pracovišti potřeba ovládat počítač, internet a chápat základní bezpečnostní a funkční prvky digitálních technologií. Počet takových zaměstnání bude růst, a to rychle, už jen proto, že automatizace a digitalizace mění celkové pracovní prostředí a ekosystém jako takový.
Bez digitálních kompetencí se v pracovním životě v příštích letech už pracovník obejde jen velmi těžko. I proto je nutné dbát na poctivé a kvalitní vzdělání nejen u školáků, ale i u osob ve středním věků a seniorů, kterým digitální technologie mohou pomoci k větší samostatnosti a spokojenějšímu životu.
